Strašák jménem diastáza

Diastáza. Tento velký pojem nejen maminek bezprostředně po porodu. Jen málokterá neví o co jde a nikdy o ní neslyšela.

Nebo třeba jen na půl ouška zaslechla, že mnoho žen po porodu ji má a že také může způsobovat mnoho komplikací a potíží.

„I několik měsíců po porodu stále vypadám jako těhotná.“

„Ráno je mé břicho normální, ale později se zvětší tak, že vypadám jako v 7 měsíci.“

„Cítím se tak nějak divně, mé tělo není jako dřív, slabě…“

„Když si lehnu na záda, mám v břiše velkou prohlubeň a někdy když si sedám, tak se mi udělá na břiše taková jakoby střecha.“

……a další různé pocity mají ženy, které s největší pravděpodobností diastázu mají.

V dnešní době snadno dostupných různorodých informací si každá žena může doma sama orientačně zjistit, zda diastázu má, či ne. Mnohdy ženy odchází z porodnice s informacemi, jak se mají starat o miminko, ale velmi často se jim nedostane žádných nebo minimálních informací, jak se starat o sebe.

Anebo rovnou odcházejí s diagnózou poporodní diastázy a teda pozor na to.  Nebo také, že je to úplně normální a s tím se nedá nic dělat, až teda po těhotenstvích leda operace břišní stěny.

No a pro maminku tyto polovičaté informace nepřináší nic víc, než stres a obavy, co jako s tím…..?

Co to ta diastáza vlastně je?

Abych se vrátila trošku na začátek pro ty z vás, kteří také slyšíte tento pojem úplně poprvé anebo možná nevíte moc, co si pod tím představit.

Diastáza nebo také rozestup bříšních svalů (někde se tyto dva pojmy jinak definují, ale to není pro tohle psaní úplně podstatné), někdo ji také nazývá „díra v bříše“ (tohle uznávám nezní nikterak pozitivně).

Jedná se o rozestoupení dvou pruhů přímého břišního svalu, který se rozděluje na pravou a levou stranu vyzivovou tkání zvanou linea alba. A tyto dvě části se mohou působením sil a tlaku roztáhnout od sebe a ztenčit. A to z různorodých příčin.

Co je ale důležité si uvědomit, v některých případech je zcela normální a fyziologická!!!!

Ženské tělo je dokonalost sama o sobě. Dokáže poskytnout ty správné podmínky pro to, aby v něm mohl vzniknout a vyvinout se nový život.

A miminko, aby se správně mohlo vyvíjet a růst, tak potřebuje prostor. A jedna z možností, jak mu tento prostor poskytnout je, že se rozestoupí břišní sval!!! Dokonalé, že?

A pak se dětátko narodí, diastáza zůstává, ale matka příroda by jisto jistě nevymyslela něco jen tak zbytečně, aby nám to přitěžovalo. A proto mají naše těla úžasnou schopnost regenerace a samoopravy. Pokud má tedy ty správné podmínky, je s ním správně zacházeno a je vyslyšeno.

V průběhu celého těhotenství a zejména tedy v pozdějších stádiích se v našem těle odehrává mimořádné množství změn. Nemůžeme tedy chtít a očekávat, že vše bude zase na svém místě lusknutím prstů. Každá z nás má startovní čáru někde jinde. Každá vstupuje do těhotenství s jinou tělesnou konstitucí a v jiné kondicí.

Proto se i diastáza zatahuje různě dlouhou dobu a nějaký čas po porodu je zcela normální. Roli zde hrají různé faktory včetně hormonálních hladin v těle matky, například v souvislosti s kojením.

A pak tady máme maminku, ženu, která porodila třeba své první miminko, dle instrukcí na internetu si nahmatá po 3 třech týdnech po porodu diastázu a tahle informace ji může tedy pěkně rozhodit a vystresovat.

Stres a míra únavy přímo ovlivňují přítomnost a stažení diastázy

Je ovšem vědecky dokázáno, že pokud na tělo ženy působí stresové faktory, tělo i mysl je jimi plně zaměstnáno a nemá už potom energii na ty přirozené samoléčebné procesy. Také se více zapojí povrchové svalové skupiny, které vyřadí z činnosti ty hluboké, které je nutné mít pro stažení diastázy aktivní.

Proto je velice důležité vnímat své tělo i v těchto náročných dnech, dopřávat mu chvíle odpočinku a plného vědomí.

Další informací, kterou je důležité si uvědomit je, že přetrvávající diastáza není nemoc sama o sobě. Je to ukazatel, že někde v těle je nějaká dysharmonie, nějaká nerovnováha, která tělu nedovoluje tento rozestup zacelit. V těle je vše se vším propojeno. Prostřednictvím komplikovaných svalově – vazivových napojení a zřetězení může postavení chodidla ovlivnit držení a postavení hlavy. Proto je i v této souvislosti potřeba zmínit, že vnímáme – li své tělo, jeho potřeby, těmto nerovnováhám se můžeme více či méně vyhnout.

Důležitá je informovanost….

Co ze svého pohledu vidím jako vhodné pro prevenci přetrvávající diastázy u maminek je, aby šla žena do těhotenství, potažmo k porodu informovaná. Nejlépe tedy od důvěryhodných zdrojů. Aby věděla, jak se svým tělem po porodu pracovat, aby mu právě dopomohla k jeho samoléčbě.A to prací na postavení svého těla, na pohybovém chování a svých stereotypech.

Diastáza také může vznikat i z jiných příčin, než je těhotenství. Ale opět by to byl pouze projev nějakého nesouladu někde v těle.

Proto bych Vám, maminky a ženy, moc ráda řekla. Pokud si zjistíte diastázu nebo víte, že ji máte, nikdy není pozdě s ní pracovat. Vždy je nejlepší přistoupit k tělu přes vědomou práci k sobě samé. A buďme k sobě laskavé, dopřejme si odpočinek, dovolme si jen tak být a nic nedělat, ale také vědomý pohyb.

A svou diastázu můžeme brát například jako cestu a ukazatel k sobě samé, ke svému tělu.