Míra stresu určuje funkčnost nejen svalů pánevního dna

Každá doba nese své. Kdysi měli lidé na starost jen a pouze boj o své přežití, o zachování druhu. Starali se o obživu, aby nezemřeli, a aby se rozmnožili. S každým dalším vývojem přicházely nové starosti, až jsme se dostali do doby, ve které jsme nyní.

V dobách nynější civilizace už se tolik nemusíme bát o to, zda-li nás nenapadne divoké zvíře a většinově ani, jestli se máme kam schovat před povětrnostními vlivy. V našich podmínkách máme dostatek potravy, vody, fungující zdravotnictví. Zdálo by se, že pro zdraví a kvalitu druhu máme vše, co potřebujeme…

A přes všechny vymoženosti dnešní doby se stále potýkáme se spoustou zdravotních problémů, bolestí, omezení, ženy mají problém s plodností. Přibývá těch, které mají problém otěhotnět, ale také těch, které ještě před samotnou snahou o těhotenství nejsou reprodukčně zdravé.

Přestože se změnily podmínky a možnosti pro život, stali jsme se civilizovanějšími, naše regulační mechanismy těla, nastavení naší mozkové centrály zůstalo v podstatě stejné. Stále je naše tělo nastaveno pro to základní. Přežití a v případě vhodných podmínek pro reprodukci a tím zachování druhu.

Naše tělo je pod vyšším nervovým vedením zvaným automní nervový systém. Již podle názvu nám napovídá, že reaguje sám na regulaci našeho vnitřního prostředí a upravuje jej dle podmínek, ve kterých se nacházíme a na prožívání a situace aktuální a dlouhodobé. Reguluje tak například srdeční frekvenci, pocení, trávení, vylučování, svalové napětí, ale také dech. Ten je ale také vyjímkou, která potvrzuje pravidlo a prostřednictvím něj můžeme do tohoto řízení sami vědomě vstoupit.

Součástí tohoto vedení je tzv. sympatický a parasympatický nervový systém.

Ten dle názvu sympatický, je z dlouhodobého hlediska pro nás zase tak sympatický není. Je to ten systém, který nás udržuje v módu „uteč nebo útoč“. Je to takový akcelerátor našich tělesných funkcí. Reaguje na stav vyžadující okamžité tělesné reakce, na jakoukoliv stresovou zátež, tenzi. Zvyšuje tepovou frekvenci, zužuje cévy, zrychluje dech, zvedá nám tlak, zvyšuje svalové napětí. Naopak utlumuje činnosti některých orgánů, například vaječníků nebo žláz s vnitřní sekrecí.

Teď je snadné si představit, jak naše tělo bude vypadat a jak bude tady ten sympťák ovlivňovat naše zdraví, pokud na nás působí dlouhodobě.

Mohou nastat problémy s reprodukčními orgány, potíže s otěhotněním, menstruačním cyklem, kardiovaskulární nemoci, poruchy trávení, také trvale zvýšené napětí svalů a tkání, zejména pak svalů pánevního dna, šíje, bránice. Veškerá energie se spotřebovává na tento stav nebezpečí a proto nezbývá na reparační a samoregenerační procesy v těle.

A jak tedy můžeme našemu tělu pomoci dostat se toho režimu klidového, do parasympatiku?

• jedna z možností je už zmíněný dech. Pomalý, vědomý nádech dokáže zpomalit tepovou frekvenci a nastolit taky těle klidovější režím.
• regulace stresových faktorů (délka a kvalita spánku, záření, velká nálož strastí a starostí)
• pobyt v přírodě
• jemný a laskavý pohyb s ohledem sama na sebe
• aromaterapie, meditace, hudba
• pohlazení, objetí, dotyk, masáž
• společnost blízkých a milých lidí, úsměv

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že chceme-li harmonizovat tělo, je třeba brát na zřetel i nastavení mysli. Na podmínky, ve kterých žijeme a dlouhodobě setrváváme.

Kterou z těchto léčebných metod si tedy dnes naordinujete?