Jizva jako součást příběhu každé ženy

Jizva po sekci, neboli císařském řezu, po epiziotomii, jinými slovy nástřihu hráze při porodu, po laparoskopických operacích dutiny břišní nebo po liposukci. To jsou nejčastější jizvy, které se týkají ženského zdraví, když tedy pominu různá zranění a operace pohybového aparátu.

Z velké části velmi opomíjené téma, které ale může způsobit spoustu nepříjemností a komplikací. Protože jizva, ať už jakkoliv velká, není nikdy plnohodnotnou tkání. Cílem ale je, aby měla co nejvíce podobné vlastnosti jako tkáně v jejím okolí, aby téměř splynula se svým okolím a její majitelce nepůsobila potíže.

V České republice přibližně každá 4. žena rodí císařským řezem, ať už je důvod jakýkoliv. Od obecných statistik, které jsem našla na počet provedených epiziotomií, se jejich četnost od roku 2013 snižuje. Od tohoto roku uváděných až téměř 80% po nejčerstvější údaje, jsme nyní na cca 50%. Musím ale zohlednit každé jednotlivé pracoviště, kde se údaje velmi liší.

Ale i tak mně z toho plyne, že spousta žen má na porod, mimo nového přírustku tedy, památku na celý život.

Spousta žen odcházejících z porodnice netuší, že by se o jizvu měla starat….

Z mé osobní statistiky a z příběhů mnoha žen, co jsem potkala, je ale bohužel informovanost ohledně péče o jizvu, ať už po jakémkoliv zásahu, velmi malá. Ženy odchází z porodnice v dobrém případě s radou, ať si svou jizvu masírují. Ale jak, kdy, čím, kde, což jsou činitele, které mohou významně ovlivnit kvalitu jizvy, tak tyto informace spousta z nich nemá.

A velmi podceňovaná je také psychologie jizvy. Každý jednotlivý příběh, který se za jizvou skrývá. Každá emoce, vzpomínka, která je uložená jak v paměťových centrech v mozku, tak zároveň i ve tkáních samotných.

Protože kde nejde pozornost, tam nejde energie a tudíž ani regenerační procesy.

Já sama mám za sebou dva přirozené porody. Ten první byl bez poranění, ale u druhého se mi samovolně natrhla hráz. Zůstaly mi potom asi dva nebo tři stehy. Jelikož jsem věděla, že každá jizva potřebuje nějakou péči, i když v této oblasti mi to nepřipadalo nijak zvlášť důležité, nijak jednoduché to pro mě nebylo. Ještě k tomu na takovém zapovězeném místě jako je hráz. Bylo mi nepříjemné se tam vůbec podívat, natož si na ta místa sáhnout. A to se nepovažuji za nějakého puritána, ale vnímala jsem pocit jakéhosi oddělení, necitlivosti, divnosti….

Tohle vnímání jizvy, jak už nyní vím, je velmi obvyklé. Zaprvé je v dané oblasti nová tkáň, vše se regeneruje, vzniká odznovu. Citlivost dané oblasti, ani nervová tkáň není úplně dokonalá. Proto jsou normální různé pocity z vnímání jizvy na dotek, stimuly jako chlad či teplo, atd.

Ale také i mnou popsané pocity, kdy ženy udávají, že se nemohly jizvy samotné vůbec dotknout. Bylo jim to nepříjemné. Skoro jakoby ani žádná jizva nebyla. Potlačit její existenci. Nepřijmout ji. Upozadit.

Jenže věc se má tak, že co nevnímáme, nevíme o tom, nevěnujeme tomu pozornost, tam se nemohou ani zregenerovat nervová vlákna. Nejde tam energie na obnovu tkání. Nepropojí se to v jeden funkční celek. A to se týče opět jakékoliv jizvy. Ať už se jedná o jizvu po nějaké traumatu, operaci, či jizvu poporodní.

Vždy se totiž za těmito skrývá příběh dané ženy. Ženy, která si třeba velmi přála rodit přirozeně, ale sled okolností a událostí tomu nepřál. Může to brát jako selhání, nedokonalost sebe sama.

Ženy, která třeba ani nevěděla, že byla nastřižena. Nikdo ji neinformoval o tom, že provede tento krok a rutinně rodičku nastřihl. Nebo došlo k četnému poranění hráze při samotném porodu.

A tak by se mohlo psát mnoho možných příběhů a scén, ale vždy je tam žena, rodička, matka novorozeněte a její vlastní prožívání dané chvíle.

Pro správné hojení poporodní jizvy je důležité, aby žena tuto jizvu i s jejím příběhem, který se za ní skrývá, přijala.

Aby uctila prostor, kudy prošlo její děťátko. Aby uctila sebe, že na svět přivedla dítě.

Zde pár rad, jak na to:

DOTEK

Je třeba se jizvy a jejího okolí dotýkat. Pokud je to nepříjemné, tak třeba jen přes prádlo nebo deku, ručník. Stačí položit dlaň. Teplo z doteku tkáň prohřeje, uvolní. Maminky miminek mohou využít tělíčka malých drobečků a pokládat si je na bříško. Nechat si chodidélky masírovat oblast jizvy.

DECH

Pokud je náročné se jizvy dotýkat anebo je jizva velmi čerstvá, stačí poslat do dané oblasti dech. Obrátit pozornost na to místo. Vědomě se do tohoto prostoru nadechnout. V mysli si vizualizovat s každým nádechem i výdechem uvolnění, změkčení, roztečení celé oblasti jizvy.

Kde je pozornost, jde i energie a regenerace.

MASÁŽ

Ať už zvolíte jakýkoliv olej, kterých je na trhu spousta, doporučuji samozřejmě v pure kvalitě. Mimo účinky samotného přípravku, který zvolíte (ať už to bude olej, sérum, gel,…) tak masáž zapříčiní opět faktor doteku, pozornosti a naladění se do prostoru jizvy. Důležité je nezapomínat na celou oblast okolí jizvy. Nejen jizvu samotnou. A to platí určitě i na oblast jizvy na hrázi.

VAGINÁLNÍ NAPÁŘKA

Jde o ženský vlastní, dalo se by nazvat, rituál. Čas pro sebe. Prostřednictvím bylin a jejich blahodárného působení, dochází k hluboké relaxaci, uvolnění.

Více se o napářce ode mě ještě určitě dozvíte…

Proto, aby se jizva správně hojila a měla ty správné podmínky, stimuly, podněty, je potřeba hlavně v začátcích, jejich správné načasování.

Připravuji projekt, kde se na tohle téma důkladně zaměřím a detailněji popíši správnou práci s jizvou. A projekt bude nejen o jizě, ale celkově o důležitých věcech, které by měla vědět každá žena vracející se z porodnice.

Chcete-li se dozvědět více info, sledujte mě na fcb, Ig, webu.