Já sama jsem ušla velkou cestu k přijetí svého ženství, nalezla jsem potenciál svého pánevního dna i menstruačního cyklu. Již si dovolím vyslyšet volání svého těla o pozornost a být k sobě a ke svému tělu laskavá a uctivá.

A čím vice toho o těle vím, čím více vnímám souvislostí s přirozeností a dokonalostí lidského těla, s přírodou, tím více v sobě chovám vděk, úctu a důvěru, kterou se snažím předávat dál.

Sama jsem nikdy nebyla typ holky, co by se nějak řešila. Svou menstruaci jsem vnímala jako opakující se nutné zlo. Nutno podotknout, že jsem často mívala velké bolesti a bez analgetik jsem nebyla schopná první dny fungovat.

Hodně jsem sportovala. Věnovala jsem se dlouhému triatlonu a celkově vytrvalostním disciplínám. A zde také nebyl prostor pro nějaké “ženské vrtochy”. Ve sportu se musí fungovat. Stůj co stůj. Bolest nebolest.

Volba vysoké školy pro mě byla celkem jasná. Vždy jsem tíhla ke zdravotnictví. A když se k tomu přidal sport, byla volba fyzioterapie jasná.

Za dobu studií na vysoké škole jsem se dozvěděla o gynekologické problematice pramálo. Moje znalosti byly omezeny na cvičení přitahování pat a špiček k sobě a od sebe pro maminky po císařském řezu. Věnovala jsem se tedy pochopitelně spíše sportovní tematice, pojetí a práci s tělem pro bolestivé stavy jak akutní, tak chronické.

Načež nastal zlom, kdy jsem otěhotněla a porodila svou první dceru. Po porodu ovšem přišla inkontinence, nefunkční břišní stěna a jako fyzioterapeutka jsem ale vůbec netušila, jak k tomu přistoupit a co s tím.

Uvědomila jsem si, že když tyhle poznatky a informace nemám jako zdravotník, co teprve ty ostatní ženy, které žádné takové vzdělání nemají….

A že jsem jich potkávala!!!

Maminky, které trápila inkontinence daleko větší než mě a jež si byly jisté, že tuhle situaci musí přijmout nebo to vyřeší pak jedině operace. Ty, kterým právě nedostatek informací zkomplikoval jak těhotenství, tak porod. Ženy, jimž lékaři předpověděli, že nikdy nebudou mít děti. Ženy, které si toho nesly na bedrech tolik, že se nemohly ani hnout, které by se pro ostatní rozdaly a na sebe jim čas nezbýval. Ty, kterým život udělal jizvu jak na těle, tak na duši.

A ať už byl příběh ženy jakýkoliv, vždy se to nějakým způsobem projevilo na jejím těle.

A protože jsem chtěla znát odpovědi na jejich otázky, chtěla jsem znát řeč jejich těla a umět ji přeložit. A to nejen pro ně, ale také kvůli sobě a svým dvěma dcerám.
Začala jsem se vzdělávat v oblasti ženského zdraví, těla, psychosomatiky a specifických přístupů po porodu a to opravdu dohloubky.

A protože jsem přesvědčena, že nejlépe se předávají informace přes vlastní zkušenost, sama jsem také absolvovala různé ženské kruhy či osobnostě – rozvojové vzdělávací programy.

A velmi důležitými učiteli mně také byly moje dvě těhotenství a porody.

Moc bych si přála, aby se informace, které jsem nabyla, dostaly k co největšímu počtu žen. Jsem si jistá, že by jim pomohly k lepšímu prožití důležitých milníků jejich života, vyřešily spoustu problémů či vyvrátily mnoho omylů, které jsou stále ještě tvrdě zažity.